Pokud se Vám příběh nebo blog líbil a chcete pokračování, napište do komentářů své zážitky a dojmy :-)

Kapitola VIII - Rozhovor ve tmě

16. července 2008 v 21:47

Kráčí do cely a vidí někoho v rohu na zemi, někdo kdo je možná víc vystrašený než ona. Kdo seš, to si ty? Vidí nahou holku, kterou znásilnil jeden z jejich trýznitelů. "To ti vzali všechno oblečení?", řekne Johanka. Holka neodpovídá a připadá ji, že je jako ve snách. "Budeme tu asi spolu, aspoň nebudu sama", řekne Johanka. Její nová spolubydlící němě přikývne, je to ona, ta patnáctiletá holka, kterou sprostě napadli. Vidí, že se stydí a má strach, ani Johance nepřipadá, že ona je zrovna v klidu, vždyť právě teď utekla o vlas smrti. Je pozdní večer a obě dívky na sebe koukají pod svitem měsíce, Johanka v otrhaném šatu a její spolubydlící úplně nahá, obě jako bezmocné otrokyně. Johanka vstane, její prsty obejmou železné mříže a hledí ven, ven z vězení, jak krásně by bylo venku, říká si. Holka sedí pořád v rohu, skoro bez hnutí. Připadá jí na půl mrtvá. Sedí nahá v prachu a její obličej je chladný, smutný, skoro se jí zdá jako by se na její tváři objevila slza. Slza padá v prach a za ní následuje druhá, Johanka stále sleduje měsíc a přemýšlí nad svým osudem. Proč jenom jsem šla tou ulicí a musela se nechat chytit, jak se sem asi dostala moje matka a ta holka, co tu vlastně všichni dělají. Na tuto otázku si dosud nedokázala odpovědět. Byla však ráda, že ji aspoň teplo holky, která s ní sdílí stejný osud je září v temnotě a zlu. Její pohled padne na zdi, jsou plné pavučin, špinavé, "musí to tu být staré několik set let", říká si pro sebe Johanka. Za chvíli cítí, že její nohy jsou unavené a musí si sednout, odpočinout si. Sedne si naproti té holce, vidí jak její tvář je plná slz, které ztékají do prachu a v prach se obrátí. Přisedne si naproti ní a chce ji obejmout, tiskne její hlavu a cítí obětí, vřelé obětí a spřízněnou duši po neskutečně dlouhé době. Pak se pustí a zeptá se jí: "Jak se jmenuješ?", hrobové ticho, které je narušené jenom šelestem tichého větru v korunách stromů. "Veronika", odvětí tiše její spolubydlící. "Těší mě, já jsem Johanka", jejich pohledy se setkají v zájemném úsměvu. "Jak si se sem dostala?", zeptá se jí Johanka. Vracela jsem se v noci domů a vtom mě někdo přepadl, ucpal mi rukou ústa, "hmmfppmfpffmhmm", byli slyšet její hlasy a už byla naložena autem a odvezena sem do opuštěného opatství. "Přesně tak jsem dopadla i já", vzdychne si Johana. "Co budeme dělat, Veroniko? nějakej nápad?" Její spolubydlící se na ní podívá a vypadá to, že jí dosud nic nenapadlo. "Je tu uvězněnej i můj táta, snažil se mě hledat a odvezli ho taky, jak mě včera znásilnili, tak to vypadalo, že by se na toho chlapa nejradši vrhnul a zabil ho, ale neměl k tomu tolik odvahy, jako si měla ty..", podívá se na ní a zeptá se ji: "Jak to dopadlo, myslela jsem, že tě zabijou. "Honil mě ten co jsem mu dala facku a chtěl mi rozpárat břicho, kdyby nepřišel jejich vůdce, tak už se moje střeva válí v prachu mezi krysama..". "Parchanti!", odvětí Veronika. Chvíli přemýšlí a pak řekne: "Jsem ráda, že ses mě zastala, aspoň někdo měl tu odvahu.." Johanka se na ni vítězoslavně podívá a skromně řekne: "Děkuji, mám to v povaze, bránit slabší.." "Mohla si, ale zemřít!", řekne ji Veronika. Na to jsem v té chvíli nemyslela. Byla si tu sama, nová a přesto si se odvážila takovýho velkýho činu, tady má každej strach a není si jistej životem. Johanka se usměje a řekne: "tak sama tu zase nejsem, jsem tu s tebou a tvým otcem a kromě toho je tu moje matka, myslela jsem, že je mrtvá, ale najednou ji tu vidím živou.." To je tedy záhada. Za vzájemné společnosti ubíhá minuta za minutou, hodina za hodinou až je pozdní noc a obě jsou unaveny. Venku je zima, oni se však zahřívají navzájem, svým tělem. Obě si už nepřipadaj osamoceně. Johance připadá jako kdyby byla na nějakej zvláštní napínavej dovolenej, která měla hororovej průběh. V dalších dnech se dozví, jak se její matka dostala sem a co může s novými společníky podniknout v jejich společnej snaze o záchranu. Teď však upadá do spánku, obě usínají a jsou připraveni snášet události dalšího dne..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitie Kitie | 16. července 2008 v 22:15

luxusní příběhy.. .třebas se něgdy i zfilmujou. ..

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama