close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Pokud se Vám příběh nebo blog líbil a chcete pokračování, napište do komentářů své zážitky a dojmy :-)

Kapitola VII - Závod se smrtí

16. července 2008 v 18:44 |  Závoj smrti - povídky

Slyší kroky, otočí se a cítí, že je ztracena, muž utíká a v jeho ruce se bleskne kudla. Jeho čepel je ostrá jako břitva a dovedl by způsobit tolik brutální bolesti. Boty trýznitele nemilosrdně dopadají na tvrdou zem a Johanka jako smyslu zbavená utíká vpřed, ví, že nebude moct pořád utíkat, otočí se a už jsou za ní muži dva. Cítí pálení v krku a jak jí na čele vyvstává pot, chce zastavit, oddechnout si, ale copak může?! Čepel zajíždějící do jeho masa a podobné představy ji pozvbuzují k šílenství a úprku, vpřed, kamkoliv, pokud být brutálně napadena, tak né teď, né v tuto chvíli. Muž jí téměř dohání a ona cítí chladný dech na jeho zádech, připadá si jako pronásledována lvem, který jde po své kořisti, nemilosrdně a bez soucitu. Je k smrti vyděšená a přemýšlí, zda udělala správný krok, ale ano musela jsem to udělat! Aspoň někdo měl odvahu se té holky zastat. Byla to odvaha, nebo šílenství? To se brzy ukáže, velice brzy, neboť pronásledující muž je již na dosah. "Já nechci umříít", vykřikne Johanka, podlomí se jí nohy, zakopne o vystouplý kámen a letí vzduchem až za prudké rány dosáhne země. Otočí se a vidí, že muž je za ní. Zavře oči, obličejem k zemi a očekává co se bude dít, ví že to nebude nic dobrýho, ale proč? Jsem normální holka, normální holka štvána osudem ke smrti a šílenství. "Proč, proč zrovna já?", říká si Johanka, muž ji chytne za vlasy a vytáhne ji vzhůru. Johance připadá jako by jí je vytrhnul i s hlavou. Podívá se na něj, chladně, trochu vystrašeně, očekává co udělá. rána pěstí, Johanka letí dozadu mezi shnilé krabice a krysy a padá znovu k zemi. Šahá si na pusu a ruce zmáčené krví, co teď? Zabije mě? Asi ano, protože vytahuje kudlu. "ty svině, tys mi dala facku? Ty otrokyně? Za to zemřeš, zabiju tě rozumíš?". "Vy jste šílený, já nejsem žádná otrokyně.. nechte mě být, bránila jsem jenom tu napadenou holku a vím, že to bylo správný, co se mnou uděláte teď? Zabijete mě?", dostává ze sebe trhaně Johanka a ani neví kde vzala tolik odvahy. Muž mlčí a ta chvíle jí připadá nekonečná. "Ano zabiju tě, rozpářu ti břicho ty svině!" Vykřikne muž a z jeho pohledu je vidět, že to myslí vážně. Johanka se otočí a dá se na nový zběsilý úprk, možná poslední v jejím životě. "Stůj, před smrtí neunikneš, chacha.." Slyší výsměch vraha. Připadá si jako ve snu, to není možný, tohle se nestalo, copak sním? Ale ano, všechno je to pravda i bolest je skutečná! Já nesním, jsem tam v tom sklepení a proti mě stojí vrah, který mě chce zabít, zabít za to, že jsem nestrpěla násilí. Ztrácí důvěru ve spravedlnost a začíná se bát, ne ze smrti, ale z tej bolesti, nedokáže si představit jak jí ten muž rozpáře břicho, nebo dokáže?! Ale ano dokáže, vidí jak jeho chladná kudla dopadá na její břicho, cítí jak zešílí bolestí, ale nic ji nepomůže, je pod závojem smrti. "Chacha, seš na konci chodby, dveře jsou zavřený.." Vykřikne muž a už ji drží za obě ruce, tak teď zemřeš! Připravuje se k bodnutí, Johanka zavírá oči a smiřuje se strašlivým osudem. Osudem, který ji přichystal takovýhle strašný konec. Čepel se přibližuje a Johanka už cití, jeho říznutí ve svém břichu, břichu holky, která měla odvahu. "Co se to tady kurva děje??!" Slyší hromový hlas muže, připadá jí to jako noční bouře. Vrah se otočí a koukne, dala mi facku coura, zabiju ji. "Ty idiote, nech jí bejt, aspoň teď, ještě se nám může hodit, dej jí k tej nahej šlapce.." "Tak hni sebou sakra!!" Johance se uleví jako nikdy před tím, cítí, že je zachráněna před strašlivou smrtí, alespoň pro tuto chvíli, nebylo by však lepší to mít už za sebou. Ohlédne se a vidí vůdce celý pevnosti. Hnusí se ji, ale je mu vděčna, nekonečně vděčna, zachránil ji život. Kráčí zpět, zpátky stejnými chodbami a jako zajatkyně je vedena do své celi, prochází hnusnými chodbami plných pavučin a prochází podlahami zdobenými chcíplíma krysama. Muž polyká vztek a z jeho pohledu vidí, že by ji nejradši zabil, ale respekt k vůdci mu v tom zabraňuje. Kráčí do celi a vidí, že na zemi někdo leží, někdo je v její cele. Nějaká osoba, co tu dělá a co tu chce. Rozřeším snad někdy záhadu své matky a tohoto prokletého místa? Dostanu se odtud živa, další a další otázky se objevují v mysli Johanky jako blesky z čirého nebe, které zatím neví kam uhodit. Ví, že smrt možná přijde, ale neví kdy a kde, zatím doufá, že se zachrání..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitie Kitie | 16. července 2008 v 21:10

Bomba, plno emocí a zážitků, kdo wí jak by se člowěk zachowal w její kůži..?!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama