close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Pokud se Vám příběh nebo blog líbil a chcete pokračování, napište do komentářů své zážitky a dojmy :-)

Kapitola V - Temné chodby

15. července 2008 v 18:13 |  Závoj smrti - povídky
Pod závojem temnoty se Johanka probouzí je noc, vidí zářit měsíc a nějaké zvuky se ozývají za dveřmi. "Kdo je tam?" Pomozte mi, jsem tu uvězněna. V těchto slovech bylo zoufalství potlačené nadějí, které by ji dokázalo osvobodit z této strašné bastily. Šramot na chvíli ustal a za chvíli zesílil, šramocení klíče v zámku, Johanka ví, že někdo jde sem. "To je ten muž", jejich pohledy se setkají. "Co po mně chcete, chcete mě tady držet, to je protiprávný, hned mě pusťte z týhle klece ven!!", pod hromovým hlasem Johanky muž se na chvíli zamyslí a pak se dá na zlomyslný chechot. Práskne jí pěstí do obličeje, že Johanka odletí a třískne sebou hlavou o zeď. Jako kdyby ustrnula a cítí šílený cuknutí v hlavě, osudový hnusný, chladný z kterého mrazí až v morku kosti. "Co teď bude následovat, co bude teď?!", jako pálení vyvstává v mysli Johanky, mlčí však a snáší bolest a ponížení, téměř cítí, že v koutku jejího oka se objevuje slza. "Ty couro, seš moje otrokyně", za velkýho smíchu jí kopne vší silou do břicha, že se Johance zatočí hlava. Sotva se vzpamatuje, už druhá facka přivstane na její tváři. "Tohle si nezvykej, tady můžu řvát akorát já!!", odvětí hromovým hlasem muž, nakopne jí a za zběsilýho řevu ji vybídne: "A teď pojď za mnou!". Johanka němě poslechne a v závěji ponížení a strachu ji vysvitne paprsek naděje, aspoň chvilku přestanu hnít v tomhle hnusným vězení. Jeden její pohled padne na zamřížované okno vězení za kterým se měsíc tváří jako nikdy předtím. Teď přijde něco velkýho, co možná změní můj život a ani netušila jak měla v té chvíli pravdu. "Vstaň a poď za mnou a hoď sebou!", vykřikne na ní muž a ona jde poslušně za ním. Nepřipadá si jako vězeň, ale jako otrokyně, možná i něco hůř. Utírá si krev, která ji kape z pusy a zvedává se, aby šla za tímto mužem. Cítí závrať, už dlouhou dobu nešla, byla uzavřená ve stísněným prostoru a teď do její stísněné mysli začíná vanout vůně svobody, kéž by tak byla trvalá! Kráčí dlouhou chodbou, po schodech a zase dolů, Johanka se lepí do pavučin a její plíce plné prachu vykuckávají tento zatuchlý vzduch. "Echmhmechm", zakašle Johanka a pohledí na muže, kterej jde před ní a vypadá to, že mu na ní záleží asi tak málo jako na tej kryse, do kterej omylem šlápla. Do zabitej krysy, ležící na podlaze, asi tak si teď připadá. Muž se uhlídne a usměje se, jeho úsměv však skrývá něco špatnýho, vidí na zdech planoucí pochodně, na zdech, které se ani zdmi téměř nazvat nedají, staré a polorozpadlé. Není pochyb, že jsou v nějakém starém opatství, ze zamřížovaných oken vidí Johanka něco co jí v té chvíli nažene strach, to je hřbitov! "Kam to asi jdeme". Vidí skupinu lidí, který podle jejího mínění vypadají jako otroci. Celá atmosféra našeptává, že teď se bude dít něco velkýho, něco co změní tento mrtvolný klid v akci stvůr a démonů. Jakýsi muž vychází z vrzajících dveří a na první pohled je vidět, že je to vůdce, bezvýznamně na ní pohlídne a řekne ji: "To jsi ty ta Johana Straussová?!". "Ano jsem", odvětí tiše Johanka. "Chacha, je po tobě vyhlášeno pátrání, myslíš, že tě někdy najdou tady, v cizím městě, ve starým opatství do kterýho léta nikdo nevkročil?!" "Asi ne..", Odpoví tiše Johanka, na polo svýmu svědomí, na polo vůdci. Cítí strach, jako nikdy předtím, do čeho se to jenom zapletla. Prohlíží její tváře a v tom její pohled ustrne. "To nene.. to nenní.. To není možný, to je moje matka!!", chce vykřiknout Johanka, vnitřní hlas ji však nutí, aby mlčela, i její matka zpozoruje svojí dceru. Zavřena v temném opatství, u hřbitova, vidí matku, která je dávno mrtvá? "Je toho příliš mnoho", říká si Johanka a to ani netuší, že příští dny toho přinesou tolik vzrušujícího a k smrti děsivého, že by si to v životě nedovedla představit..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitie Kitie | 15. července 2008 v 21:24 | Reagovat

hey bomba, napětí, wzrůžo, strach, prostě šecko co hoodně nějakým příběhům chybí ae tu přebejwá a člowěk se nemůže nabažit. . .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama