Pokud se Vám příběh nebo blog líbil a chcete pokračování, napište do komentářů své zážitky a dojmy :-)

Kapitola III - Únos

12. července 2008 v 21:55 |  Závoj smrti - povídky
K Příběhu patří písnička nad tímto textem.
Z klidného spánku ji vyruší smutek, který se mění v zahořklost a apatii. Už je téměř ráno, Johana vstává tváří v tvář vycházejícímu Slunci. Její prokřehlé nohy získávají do žil znovu krev, ona se narovnává a celé její tělo je opojeno ranní svěžestí a potlačenou touhou ještě chvíli spát. Zvedá se, našlapuje na staré boty, které ji vedou ven, do víru dění, které ji zapletou do takových událostí, které se jí stanou osudné. Vychází z nádraží a téměř liduprázdnými ulicemi kráčí dál, snaží se poznat město, zorientovat se v něm. Cítí jakési neznatelné uspokojení, jakokdyby nacházela jakýsi nový domov, i když v tomto neznámém městě, na nádraží obklopeném vlaky a neznámými tvářemi, je to téměř nemožné. Čas běží a Slunce se ukazuje ve své plné síle a moci, auta projíždí bezelstně kolem jejího boku a míjející, nic neříkající tváře kolem ní prochází. Její mysl otupuje strach z chudoby a ponížení se mění v apatii a vynucený klid, jako kdyby jí bylo všechno jedno. Přesto však ví, že v jejich útrobách se skrývá tolik smutku a žalu, že by mohla celé dny proplakat. Kráčí však chladně dál, jako přešlá mrazem. Nakoupí si pár obyčejných rohlíků a suché těsto se jí lepí na patro. Doušek teplé nahořklé vody schlazuje jeji žízeň, jak prostý život, říká si. Jsem bezdomovec říká si a tak to bude. Ulice se zaplňují dalším lidským davem, který je pro ni nedůležitý. Celý den se prochází městem a tu a tam jsou její kroky okořeněný dávkou vzpomínek na minulost. Jde dál a prochází do ulic kde nikdy nebyla, zašla příliš daleko, začíná se stmívat a ona ví, že do soumraku k nádraží nedorazí, vidí prázdnou ulici, kolem keře. Její břicho začíná svírat jakési mrazení, strach z toho co by mohlo nastat. Ulice jsou prázdné, všude jen klid, mrtvolný klid, který děsí až k zbláznění. Pod svitem lampy zpozoruje, že za ní kdosi kráčí, zpočátku mu nevěnuje pozornost, ale později pociťuje strach. Zrychluje tempo, osoba za ní však také zrychluje. Johanka nyní pocítí opravdový strach, zrychluje až cítí, že běží, muž však také zrychluje, běží kolem pusté uličky, kde ji muž náhle srazí k zemi a zacpe jí ústa. "Toto musí být sen, co to má být, co po mně ten muž chce, chce mě zabít, znásilnit?" Jako blesk letí myslí Johanky různé varianty a ani jedna nevypadá jako příjemná. Co bude následovat teď, je můj osud zpečeťen? Znovu vidí obraz otcovy kudli v tváři její mrtvé matky. "Proč zrovna já, proč zrovna já.. ", říká si Johanka a přemýšlí co se bude dít dál. Ať to bude cokoliv, má chyba to není, necítím vinu, musím se z toho nějak dostat, říká si. Muž ji sváže ruce, nohy a zaváže oči černou páskou. Nemohu se ani hnout, nic nevidím, nemůžu mluvit, nemůžu nic, nic, vůbec nic. Já snad zešílím, co mám dělat, můžu ještě něco dělat? Snaží se vrtět a osvobodit, ale veškerá snaha je marná. Je v pasti, v tichém očekávání přemítá, co se asi bude dít. Cítí, že je naložena do auta a mizí neznámo kam, opouští její druhý dočasný domov, jen ona, sama se svým strachem a špatným osudem zůstává, vše ostatní se mění, budoucnost se pro ní nevyvíjí dobře. Cítí pohyb auta a kymácení, jedou dlouhou dobu až auto zastaví. Muž ji vytahuje ven a ona cítí, že teď přijde něco co ten muž od ní celou dobu chtěl, něco co jí bude ještě víc nepříjemné, než mohla v této chvíli tušit..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evík Evík | Web | 12. července 2008 v 21:59 | Reagovat

ahojky koukni se ke mě na blog...mám tam desing který si můžeš vzít stačí jenom napsat do komentářů...nebo si můžeš napsat o jiný....určo se ozvy papa

2 Farewellka Farewellka | 13. července 2008 v 13:03 | Reagovat

Začíná se to slibně rozjíždět...

3 ani-ska ani-ska | Web | 13. července 2008 v 13:40 | Reagovat

hmm dobré pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama