Pokud se Vám příběh nebo blog líbil a chcete pokračování, napište do komentářů své zážitky a dojmy :-)

Kapitola II - Zkouška ohněm

5. července 2008 v 0:38 |  Kult Ohně - povídky
Crrrr... crrr... zase ten otravnej budík, kolik je, ale né, zase do školy, Martina znechuceně vstává a chystá se na nudnou výpravou za algebrou a mluvnicí. Cestou přemýšlí nad včerejším večerem: "Tak dnes v 10, říká si pro sebe". Škola proběhla jako obvykle, dlouhé nudné výklady učitelů, všecko je tak únavný, doufám, že dnešní večer bude aspoň trošku vzrušující. To však Martina ještě netušila, že budoucnost jí připravila tolik vzrušujícího, až jí to bude nemilé. Odpoledne strávila jako obvykle, nudnými procházky po městě a pobytem u počítače, už aby byl večer, říká si pro sebe. Za 12 minut bude 10, je čas vyrazit, rodiče už spí, tak jdeme. Obléká si bundu a ovane ji příznačný noční chlad, tak tedy v 10, říká si pro sebe a na její tváři se objeví úsměv. za 2 minuty 10 a ona již vchází do té opuštěné ulice, ano to je ta lampa, říká si pro sebe. Uplynulo 10 minut a kromě nočního závanu větru a až vražedného ticha se nejeví žádná přítomnost budoucího vzrušení, "Že by si ten kluk dělal srandu?" Říká si pro sebe, ještě 10 minut a jdu domů. Stojí na místě, ach jo, stojí mi za to tady mrznout, v tom ji někdo uchopí rukou zezadu za rameno. Za strašného leknutí se otočí, "Uff, to jsi ty? Tak co pro mě máš, tak vzrušujícího?" Mladík přikývne, pojď za mnou, vše se dozvíš v pravý čas. Kráčejí temnými ulicemi až do oblasti, kterou Martina příliš nezná, vcházejí do jakéhosi průchodu a pak jdou dlouhou chodbou, odbočí a najednou se objeví v jakési opuštěné ulici, ona sama s tímto mladíkem, okna jsou rozbitá a vítr ohlašuje cosi nemilého. Tak tohle mělo být to vzrušení? Jsem opravdu zvědava, co to má být. Cítí, že do ní vchází jakýsi strach, nejdřív mrznu, pak takový šok a teď tahle stará barabizna? Kráčejí do jakéhosi průchodu, furt takový zatuchlý vzduch, kam mě to ten kluk vede? V její mysli se začínají oběvovat černé myšlenky, co když ji chce zabít, znásilnit, proč jenom jsem sem chodila. Kráčí po jakýchsi starých schodech dolů, za mírného vrzání pantů, se jí objevuje před očima jakási chodba, podzemní katakomby? Co má tohle všechno znamenat? Na co jsem to šlápla, fuj chcíplá krysa! Co to je tu za zemi za nepořádek, a ten smrad, cítí jakýsi ostrý závan vzduchu, takový zatuchlý smrad, něco podobného cítila u babičky ve sklepě, ale tohle je jiné, s neznámou osobou, vždyť ani nevím kde jsem! "Tak tady to je", říká Martině neznámý mladík. Otevírá dveře a vchází do jakési místnosti, zcela určitě jsme v podzemí, říká si pro sebe. její úžas podporuje planoucí pochodně po obou stranách zdí, oheň uprostřed, jakéhosi kruhu. Vidí skupinu lidí a 1 je zřejmě řídí, kdo jsou a co tu dělají, Myslí Martiny proudí stovky myšlenek a ona si připadá jako ve snu.
To je ona, říká jakému si pro ní dosud neznámému muži. Muž se zvedá od skupiny, která byla zcela jistě uprostřed nějakého obřadu. "Vítej mezi námi, jsi ta Martina o které mi řekl, ten kdo tě přivedl". "Ano jsem" Odpovídá Martina. "S radostí ti vše ukážeme, určitě se ti tu bude líbit, toto jsou nyní tví bratři a sestry, jsme nyní jedna velká rodina. V Martině tváři se objevil malý, neznatelný úsměv, "Tak moc bych chtěla patřit mezi vás" řekla, jako ve snách. Muž na ni udělal dojem. Neznáme problémy ani bolest, jen radost a teplo přátelství, jsme rádi, že si mezi námi i ty. Martinu by ve snu ani nenapadlo, že se dočká takového vřelého uvítání, obzvlášť ne tady v podzemí, v té zatuchlině. Posaď se do kruhu, nabádá ji muž, s trochou strachu ho poslechne, on již usedá vedle ní, jako vůdce, vůdce těchto lidí, na tomto záhadném místě. Podívá se do tváře všech, kteří na sobě mají jakýsi černý hábit, tyto pohledy nejsou nepřátelské, vidí úsměvy v jejich tvářích. "Tak toto jsou mí bratři a sestry" říká a neví zda vzrušením či radosti jí stéká po tváři slza. Nikdy jsem neměla kamarády, možná se mi i smáli a teď, tady v podzemí, cítím tolik spřízněných duší, kéž bych byla jednou z nich, dala bych cokoliv za to, abych mezi ně patřila, abych měla nějaké místo! Vůdce pokračoval v obřadu, vypravoval o jakýchsi organizačních záležitostech, kdy se sejdou a pak pronášel pro ní neznámé věty, všecky se týkali ohně. Po chvíli přerušil činnost a mluví na Martinu, která jako ve snách poslouchá lichotivá slova: "Vidím, že si šťastná, si šikovná skvělá holka, vidím, že tě přitahuje vzrušení, chtěla by si se stát jedním z nás?" Martina potlačuje veškeré myšlenky strachu a obav, které měla před tím, "Ano chci, udělám cokoliv, abych mezi Vás mohla patřit". "Výborně!" Řekne vůdce a z celé místnosti se ozve hlasitý potlesk. Aby si se mohla stát jednou z nás musíš podstoupit zkoušku, očistit se od bolesti, smutku, nejistot a starostí, které tě tíží. Tato zkouška bude bolestivá, podstoupíš Zkoušku ohněm. "Martina cítí v sobě trochu strachu, "bolestivá? říká si sama pro sebe", ale vzrušení a slavnostnost okamžiku jí nutí říct: "Jsem připravena!". Výborně, svlékni se a pojď do středu našeho kruhu, před námi se nemusíš stydět, my jsme jedno. V Martině se ozve proud studu, svléknout se, zde? Neměla bych rychle utíct domů? Ne! Chtěla jsem vzrušení, chtěla jsem něco nového, podstoupím zkoušku ohněm. Nyní bylo jasné, že by nic takového v životě neudělala, ale jakási tajemná ovládající atmosféra, nutkání a vzrušení jí říkalo, ano udělám to! Svléká si kalhoty a tričko, podprsenku a stojí celá nahá v neznámém prostoru. Odloží kalhotky a je připravena na cokoliv, co jí čeká v nejbližším okamžiku. Bosa si rozřezává nohu o jakýsi kus střepu, zkouška ohněm? Cítí strach z bolesti. Pojď mezi nás, ona se stydí a rukou si zakrývá pro ní posvátné místo, všichni členové to však považují za něco přirozeného, vždyť oni něco podobného taky podstoupili. Vůdce přečte jakési věty, příliš je nevnímá, je jako ve snu až poslední, která jasně říká: "Buď očištěna ohněm od veškerých problémů, bolestí a nejistot jež tvou mysl zaplavují!" Dva členové již chytají její ruku, cítí ten chladný dotek, její ruka se pomalu přibližuje k jakési velké svíci. Ach ne, to bude bolet, zahryzne se do rtu a je připravena snést jakékoliv muka, tak tohle je tedy to vzrušení, jež si pro sebe ve strachu, napětí a zároveň očekávání něčeho, co změní celý její následující život. Svíce se přibližuje proti ruce a členové ji již drží, cítí nesnesitelný pálení. To se nedá vydržet, nee, to je strašná bolest, já se zblázním, já zešílím, říká si pro sebe! Cítí, že už to je na ní moc, asi omdlí, členové ji však drží pevně a ona se nechystá nyní vše vzdát. Plameny nemilosrdně olizují její kůži a chystají se na čerstvé maso. Její obličej se zkřivuje bolestí a šílenstvím, cítí, že plameny olizují její maso, bolest je nesnesitelná a přechází v agonii, hryže se do rtu, ze kterého nyní vytéká slabý proud krve. Celý obřad jí připadá nekonečný, cítí, že za chvíli omdlí, ztratí vědomí, taková muka. Snad ještě nikdy nezažila tak dlouhou chvíli jako teď, taková nesnesitelná bolest. Už vidí celý pokoj rozmazaně a hlasi jakoby zdálky. "Zkouška je u konce, jsi očištěna! Zní hlas vůdce sekty. Ona pohlédne na svoji ruku a vykřikne zděšením. Asi 10 centimetrů nad zápěstí vidí vyžranou díru v masu, vidí spálenou vlastní kůži. Cítí však, že již nemá další síly na své problémy, starosti, připadají jí takové bezvýznamné v porovnání s předchozí agónií. Obléká si kalhotky, zadek jí zatím pěkně prostydl, rychle se navléci, obléká si bundu a cítí teplo, ach teplo, připomíná ji nejhrůznější zkoušku jejího života: Zkoušku ohněm. Zbytek obřadu strávila v bolesti, ruka byla opravdu spálena, taková díra, krev, maso. Nyní ji zaplane pocit obrovské hrdosti a radosti, volnosti jaký ještě neokusila. Já sem to dokázala! Obřad se již chýlí ke konci, vůdce řekne mladíkovi, aby ji odvedl ven, tam kde se setkali. Vychází kolem té hnusné krysy, na vzduch, venku je zatím úplná tma. Vychází znovu přes průchody, kterými šli předtím.
Ovane ji mrazivý noční vzduch, vzhlédne vzhůru a vidí zase ten měsíc, nyní již je téměř v úplňku. Za pozorování, prochází opuštěnými ulicemi města, všude cítí jen mrtvolné ticho, klid který až děsí. Objevují se u té stejné lampy, tak zítra zase v 10, řekne mladík a zmizí ve tmě jako včera. Její kroky již směřují domů, vyběhne po schodech, všichni spí, už je noc. Dnes se musím umýt, říká si, už odkládá kalhotky a sedí ve vaně, proud vody olizuje její ránu, "Au!" vykřikne, v tom se jí vybaví všechny vzpomínky a ovládne ji pocit hrdosti, zvládla jsem zkoušku ohněm, říká si pro sebe a na její tváři se objeví neznatelný úsměv. Už leží v posteli v noční košili a přemítá o dnešním dnu. Vidí znovu jak se připravuje na zkoušku ohněm, přátelské pohledy všech členů, přemítá a přemýšlí až usne. Celé ticho jakoby za ní chtělo říct: "Tak zítra v deset."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bigbiz Bigbiz | Web | 5. července 2008 v 0:48

Tak to bylo vážně dobré.  Jde vidět, že umíš psát. Fakt super. Běhal mi z toho mráz po zádech.

2 Kitie Kitie | 5. července 2008 v 13:27

tag toto je grupáč, fact číst k wečeru-mazec, málo se člowěk do toho wžije

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama